10 Bře

Rozhovor s předsedou Galibi

Rozhovor s Láďou Lázňovským

 

Protože je důležité, aby alespoň v rámci klubu všichni znali všechny, přinesu vám postupně rozhovor s každým ze členů našeho vedení. A s kým jiným začít, než s nejvyšším z nejvyšších (doufám, že teď nebude ještě namyšlenější), Láďou Lázňovským. Jak spousta z vás už jistě ví, před nedávnem se právě on stal naším staronovým předsedou a je teď (jako ostatně pořád), na roztrhání. Jste zvědaví, co na sebe prozradil a co se teď s Galibi bude dít dál? Tak pozorně čtěte.

 

Bleskový dotazník – nejoblíbenější:
Barva: modrá
Jídlo: nejlépe pálivé a svíčková
Pití: víno a Cosmopolitan
Neřest: cigarety
Zlozvyk: ke všemu se vyjadřovat (smích). Takový novodobý Jára Cimrmann
Člověk (který na mě měl největší vliv): babička a mamča, teď můj přítel

 

Jsi opět předsedou, čekal jsi to?
(smích) Tak tentokrát… Nebudu lhát, čekal, sice bych byl rád, kdyby se našel někdo služebně i věkově mladší, ale zatím nikdo takový není.

Jaký by tedy měl být tvůj nástupce?
To je velmi těžké specifikovat. Primárně musí mít silnou vůli, mít vizi a nenechat se odradit, zatlačit do kouta. Náš systém vedení je přeci jen do velké míry tzv. prezidentský. Musí to být silný a praktický leader. Musí do toho dát kus sebe sama, trochu srdce a být schopný pochopit jakoukoliv, třeba i nevhodnou, srandu. A pak, být do jisté míry i trochu proutník – nejlépe nezadaný (smích).

Máš nějaký „volební program“ kterého se chceš držet během svého období?
Tak předem je nutné podotknout, že jsem si nechal omezit mandát pouze na rok. Budu se chtít držet těch věcí, které jsem říkal při volbě – udržovat provozní agendu, zajišťovat druhostředeční setkání, získat nové, mladší členy, věnovat se spolupráci v rámci vysokých škol v Praze a vzít na sebe i společenskou odpovědnost.

Předseda Galibi má mnoho úkolů, jaká aktivita je podle tebe ta klíčová?
Snažit se vyjít s co možná nejvíce lidmi, potažmo organizacemi. Budovat pevné zázemí a postavení klubu. Je rozdíl, pokud něco vytváříte v nestabilním prostředí, kde nevíte, co a odkud vypadne, nebo v prostředí, kde jsou dobré a stabilní vztahy. No, a když už s někým nepochodíte, tak minimalizovat škody a negativní dopady, které by to mohlo přinést. Je to vlastně svým způsobem druh politiky. Nezbytná je také kontrola. Zvládnout vše zkrátka není v silách člověka, i když já osobně jsem si to dost dlouho myslel. Proto je třeba naučit se úkoly rozhodit mezi lidi a kontrolovat je.

Co je tvým hlavním cílem?
Jako hlavní cíl vidím získat nové členy. Bylo by hezké a pro klub prospěšné, kdyby se podařilo přitáhnout tak 10 – 15 mladých lidí, kteří by se nejen účastnili akcí, ale pokusili by se zapojit i do organizace a vedení.

Další cíl, prozatím takový hodně obecný, je pokusit se rozpoutat diskuzi na téma HIV. Přeci jen, čísla opravdu nejsou dobrá. Obzvláště, když pomyslíme, že 40 % nově nakažených spadá do kategorie 15 – 34 let, což je kategorie většiny našich členů. To rozhodně považuji za velice alarmující! Kam se tato diskuze vyvine, to je zatím ve hvězdách. Vnímám to tak, že diskuze by se měla točit nejen kolem zodpovědnosti jedinců, ale také role provozovatelů různých podniků a jejich odpovědnosti, řeč by měla přijít i na osvětu a mnohá další témata. Podle mého názoru je nejvyšší čas přestat před tímto problémem zavírat oči a říci nahlas, že o tom víme, uvědomujeme si to (jako komunita), a že nám to není vůbec jedno.

Když se řekne Galibi, co tě napadne jako první?
Neuvěřitelně skvělá rodina, plná suprových a výjimečných lidí.

Kdy ses poprvé setkal s Galibi?
Nedávno jsem nad tím přemýšlel. Bylo to při akci v Divoké Šárce – opera Libuše. To jsem byl ještě na střední škole (smích). Mimo jiné na té akci byl i můj současný partner. Jenže trvalo další dva až tři roky než jsme se sešli. Tehdy jsme o sebe nezavadili, asi by mě tenkrát stejně nechtěl (smích).

Co tě přimělo k tomu, aby ses za vaši komunitu angažoval?
Je vždy velmi jednoduché křičet, že něco není v pořádku, že by to chtělo udělat to, nebo ono apod. Jenže ta práce, která pomůže věci dotáhnout do zdárného konce, ta už není pro každého. Osobně jsem přesvědčen, že mám dostatek síly a motivace, abych pomohl. I malá snaha se přece počítá, i malý splněný cíl je dobrý. Je fajn, že v tom nejsem sám, a že je tu dobrý tým lidí, které to baví a dělají tu práci. Samozřejmě už stárneme a byli bychom rádi za mladou krev, ale zatím není, a tak se s tím vždy nějak popereme.

Jaká byla tvoje cesta k trůnu?
Vlastně celkem rychlá, na druhé Prague Pride jsem nebyl spokojený s tím, jak klub vypadá, tak jsme se pobavili s Jirkou Kysilkou, Martinem Grünwaldem, Pavlem Kostkou a Jirkou Břicháčem, kteří to cítili stejně a začali jsme makat. Udělaly se volby, ty tenkrát ve Fenomenu – kde se hodně lidí opilo (smích) a pak už mě kluci zvolili do čela.

Co považuješ za svůj největší Galibácký úspěch?
To, že se Galibi nerozpadlo. Dnes je velmi těžké udržet lidi při zájmových aktivitách a ještě tak, aby to fungovalo bez větších problémů. Dále pak, že jsem rozbořil mýtus o všemocném předsedovi, kterému všichni jen přikyvují. To byla tak hloupá a závistivá pomluva. Hlavně byla hodně nefér vůči všem ve vedení. Každý se těch lidí může zeptat, že mi rozhodně nic nedají zadarmo (smích).

Jsi v klubu už dlouho, co všechno se změnilo a co bys rád změnil ty?
Rozhodně se změnil okolní svět. Postupuje globalizace, sílí postavení virtuálního světa. A to i přesto, že už jsou silné hlasy pro návrat do reality. Dnes je těžké někoho vytáhnout od počítače do party lidí, jako je Galibi. Stále v klubu neumíme moc dobře s touto problematikou (změnou) pracovat, a to bych opravdu rád změnil. Dále se rozhodně mění postavení naší komunity v kontextu země. Jsou tu požadavky na rovnější práva a respektující postoj k celé naší komunitě. A to můžeme pomoci měnit všichni. Naším chováním, zodpovědností a přístupem. Pasivita nikdy nikoho nespasila a ničemu nepomohla.

Jakou hraje Galibi roli v rámci komunity? V čem tkví jeho největší potenciál?
Jsme společenství, klub, parta lidí, kteří se nebojí potkat, mají chuť poznávat nové lidi, jsou otevření novým myšlenkám. Já rád definuji Galibi jako velkou rodinu. Rodinu, která si pomůže, která se pohádá, která společně něco podnikne a která se nenechá zatlačit. Jsme tolerantní, láskyplní a příjemní. Takhle báječnou a velkou rodinu, jako je Galibi, jinde v české komunitě nenajdete. V tom je naše postavení rozhodně ojedinělé. Často slyším, že jsme sekta. A vždy mě to pobaví (smích). Jsem rád, že lidé uvnitř Galibi to tak necítí a vnímají klub velmi zdravě. Naším cílem je hlavně spojování lidí, vytváření dobré, přátelské atmosféry při akcích, chceme ale také aby se naše komunita dále socializovala, chceme pomoci, což zní sice snadně a banálně, přitom to ale tak není. Praha je naštěstí ve vnímání homosexuality liberální, kraje na tom ale bohužel tak dobře nejsou…

Jaké projekty letos Galibi čekají? Jak je na tom Galibi teď?
Letos jich bude méně než loni. Věřím, že ale budou o to kvalitnější. Rozhodně nás čeká populární voda, Prague Pride, bowling, turnaj v deskových hrách, soutěž v plavání, jubilejní 100. Druhostředeční setkání a skoro kulaté 9. narozeniny. Co se týká pravidelných akcí, tak druhostředeční setkání probíhají v klubu 21, deskohraní v Q-café a plavání na Podolí. Galibi je teď stabilní a to je moc dobře.

Zpět k tobě. Kdybys měl sám sebe stručně popsat, kdo a jaký je Láďa Lázňovský?
Majetnický, pracovitý, tvrdý, extrovertní a velmi citlivý člověk. Nemám rád podvádění a neoprávněnou kritiku. Rozhodně mám velké milující srdce, kde je pro všechny dost místa (smích).

Co nejradši děláš, když zrovna nejsi na roztrhání? Stává se ti to vůbec?
Teď už ano, dřív ne. Nějak jsem si uvědomil, že je občas třeba i odpočívat – svět neuteče. Rád trávím svůj čas s přáteli a teď zvelebováním domečku a zahrady. Hraním her, jak deskových, tak i na PC.

Jaké máš plány do budoucna? Kde vidíš sám sebe třeba za 10 let?
Dodělat školu, řidičák a posunout se v kariéře. Za deset let se vidím na zahradě, jak popíjím drink a přemýšlím nad tím, co se povedlo v práci. Někde, kde se zabývají projektovým managementem, kontrolou apod.

Kam bude Galibi dál směřovat?
To je dobrá otázka. Základem bude pokračovat v zaběhlých akcích. Druhostředeční setkání, čtvrteční plavání a fotbal, pikniky, voda a Prague Pride. Novinkou by mělo být směřování ke společenské odpovědnosti. Další směřování, ať už skrze různé nové akce nebo zapojování se do různých témat, bude záležet na celém vedení Galibi.

 

předsedu zpovídala Veronika Veinlichová